Na této stránce si můžete přečíst pár hezkých pohádek, které nejsou určeny zrovna pro děti.

Obsah:

• Tři jablka
• Pohádka o třech dracích
• Děvka a mnich

 

Tři jablka

Žila jedna chudá matka s dcerou. Když matka zemřela, rozhodla se dívka, že se vypraví do světa hledat své štěstí. Vzala si na cestu jenom kousek chleba, protože nic jiného neměla.

Šla a šla, až došla do jednoho lesa. Tu vidí pod jedním stromem orla, který k ní promluvil lidským hlasem: "Pomož mi, děvenko, mám poraněné křídlo a dva dny jsem nejed ani nepil."

Dívka se s ním rozdělila o svůj chléb a donesla mu z nedalekého pramene vodu. Potom mu ještě křídlo ovázala, aby se mu zhojilo.

Orel jí poděkoval a řekl: "Támhle na té jabloni jsou jenom tři jablíčka. Vezmi si je na cestu a třeba ti někdy pomohou."

Dívka si vzala jablíčka a pokračovala svou cestou.

Došla do jednoho města, kde vládla mocná královna. Napadlo jí, že by se mohla ucházet na zámku o službu. Když tam přišla, řekla jí královna: "Potřebuju akorát dozorkyni ke svým otrokům. Jestli chceš, můžeš tuhle službu dělat." Dívka souhlasila.

Královna měla tři pěkné otroky, které musela dívka hlídat a starat se o ně. Protože ale královna nechtěla, aby s nimi mohl spát někdo jiný než ona sama, zamkla dívku pro jistotu do pásu cudnosti. Přitom si postěžovala: "Jeden z otroků mi vždycky krade hrušky ze stromu mé v zahradě. Žádné tresty nepomohly. Kdybys ho tomu odnaučila, budu ti vděčná."

Druhý den, když vyvedla otroky na zahradu, dávala na ně dobrý pozor. Přitom však dělala, jako že si jich příliš nevšímá. Toho jeden otrok využil a nenápadně se přiblížil k zakázanému stromu. Jakmile však utrhl hrušku, byla už jeho dozorkyně za ním.

Jelikož bylo její povinností otroka potrestat, odvedla ho do mučírny. Tam se musel svléknout úplně do naha a nechat se přivázat k žebříku. Když si dívka všimla, jaké má hezké přirození, bylo jí trochu líto, že musí mít pás cudnosti. Pak vzala bičík a začala ho vyplácet na holou. I když se však snažila, zdálo se, že otrok si z toho příliš nedělá.

Nakonec si dívka pomyslila: Přivážu ho obráceně, alespoň se budu moci dívat na toho jeho ptáka, když už s ním nesmím nic dělat.

Přivázala ho opačně a začala ho bičem švihat přes to, co má mezi nohama. Otrok jí už za chvíli úpěnlivě prosil, aby toho nechala, že už nebude nikdy krást hrušky.

"Dobře," řekla. "Dostaneš ještě jednou tolik a slíbíš, že už budeš vždycky hodný."

Otrok to sliboval a prosil, aby ho nebila tak silně.

Ještě ho ani nedotrestala, když najednou dostala veliký hlad. Vzpomněla si, že má ona tři jablíčka. Vzala si jedno jablíčko a kousla do něj. Jakmile však do něj kousla, vypadl z něj klíček. Zkusila ho a zjistila, že přesně zapadá do jejího pásu cudnosti.

Sundala si svůj pás a otrokovi povídá: "Tak a teď mi jí ještě vylížeš a nikomu o tom nepovíš." Otrok jí musel poslechnout. Nakonec ho přivázala na lavici, posadila se na něj a vyrajtovala se na něm, až jí bylo dobře. Potom si zase nasadila pás cudnosti a poslala otroka za ostatními.

Otrok byl od té doby jako vyměněný, choval se jako beránek, královnu ve všem poslouchal a hrušky nikdy nekradl. Královna byla spokojená a dala své dozorkyni za odměnu sto dukátů. Přitom si postěžovala: "Dávám otrokům jenom lehké práce a přece jeden z nich svou práci vůbec neodvádí pořádně. Nezalévá pořádně mé květiny a mě už tři z nejvácnějších uvadly. Kdybys ho dokázala napravit, byla bych ti velmi vděčná."

Dívka slíbila, že to zkusí.

Vyčíhala si zase okamžik, až otrok nesplnil svou povinnost a odvedla ho do mučírny, aby ho tam potrestala. Otrok se musel svléknout do naha. Když viděla, jaké hezké má přirození, opět zalitovala, že má pás cudnosti. Pak si ale vzpomněla, že má od něj klíček a upokojila se.

Ani druhý otrok si však z výprasku přes zadek příliš nedělal. Tak ho přivázala k žebříku obráceně a začala ho švihat bičem přes to, co má mezi nohama. Ačkoliv se však svíjel bolestí, přece ještě nezačal prosit o slitování.

Dobře, pomyslela si jeho dozorkyně, zkusíme něco jiného. Vzala dvě velké hořící svíce a polila jeho ptáka horkým voskem. Otrok hned prosil, aby přestala, že už bude dělat svou práci tak, jak se má.

"Dobře," řekla. "Dostaneš ještě jednou tolik a slíbíš, že už budeš vždycky hodný."

Otrok sliboval a prosil o mírnost.

Dívka ho tedy ještě jednou pořádně polila voskem.

Pak jí napadlo, že by s ním mohla udělat totéž co s předchozím otrokem, ale nikde nemohla najít klíček od pásu cudnosti. Jako by se do země propadl. Přitom dostala hlad a tak se zakousla do druhého jablka. A ejhle, vypadl z něj navlas stejný klíček jako před tím. Dívka si sundala pás cudnosti a povídá otrokovi: "Tak a teď mi jí ještě vylížeš a nikomu o tom nepovíš."

Otrok jí musel poslechnout. Nakonec si ho přivázala na lavici, posadila se na něj a vyrajtovala se na něm, až jí bylo dobře. Potom si zase nasadila pás cudnosti a poslala otroka za ostatními. Klíček si schovala pečlivě do kapsy, když ho však večer hledala, klíček už nikde nebyl, jako by se do země propadl.

Otrok byl od té doby jako vyměněný, choval se jako beránek, královnu ve všem poslouchal a svou práci vykonával vzorně, takže královně už nikdy žádná květina od sucha neuvadla. Královna byla spokojená a dala své dozorkyni za odměnu dvě stě dukátů.

O pár dní později si jí znovu postěžovala: "Můj třetí otrok je ze všech nejkrásnější, ale zdráhá se se mnou jít do ložnice a k ničemu se nemá. A i když ho k něčemu přinutím, dělá to jen ledabyle. Kdyby se ti podařilo ho napravit, byla bych ti velmi vděčná."

"Dobře, královno," řekla dívka. "Až ti zase nebude po vůli, pošli ho rovnou za mnou se vzkazem, že ho mám potrestat za neposlušnost."

Jak řekla, tak se i stalo. Druhý den večer, poslala královna otroka se vzkazem, že ho má jako jeho dozorkyně potrestat.

Dívka si opět vzala otroka do mučírny. Tam se musel svléknout úplně do naha. Když ho tak viděla, řekla si, že tenhle je ze všech otroků opravdu nejkrásnější a zalitovala, že má na sobě pás cudnosti.

I třetího otroka přivázala k žebříku a dala mu nejprve výprask na holou, ten si z toho ale skoro nic nedělal. Proto si ho obrátil a začala ho švihat bičíkem přes jeho přirození. Otrok se sice svíjel bolestí, ale o milost neprosil. Nakonec dívku napadlo vzít hořící svíce a zalít mu to jeho krásné přirození trochou vosku. Jak si pomyslela, tak udělala. Otrok se svíjel ještě víc, ale prosit nezačal.

Už se začala bát, že třetího otroka nenapraví. Tak vzala kus provazu a ovázala mu kulky. Potom si začala brousit nůž a otrokovi povídá: "Když neumíš poslouchat, tak ti ty kulky uříznu."

Otrok hned začal prosit, aby to nedělala, že už bude královnu ve všem poslouchat a udělá jí, co jí na očích uvidí.

"To ty říkáš jen tak," řekla mu dívka na to a tvářila se dál, jako by to chtěla doopravdy udělat.

Otrok však prosil ještě víc a plakal, aby s ním měla slitování.

"Dobře, ale pamatuj si to, co by se ti mohlo stát, kdybys svůj slib porušil."

Potom se zakousla do třetího jablíčka. I z něj vypadl klíček, kterým si odemkla pás cudnosti a otrokovi povídá: "A teď si tvou poslušnost vyzkouším. Pořádně mi ji vylížeš a nikomu o tom nepovíš."

Otrok se velmi snažil. Nakonec ho přivázala na lavici, posadila se na něj a vyrajtovala se na něm, až jí bylo dobře. Potom si zase nasadila pás cudnosti a poslala otroka pryč.

Otrok byl od té doby jako vyměněný, choval se jako beránek, královně úplně všechno udělal a ta s ním byla nesmírně spokojená. Dívce dala za odměnu tři sta dukátů.

Ta královně poděkovala a řekla ji: "Královno, už jsem u vás dost sloužila. Teď když mám nějaké peníze, ráda bych se zase jednou podívala domů." Královna se s ní tedy rozloučila a popřála jí šťastnou cestu.

Dívka šla stejnou cestou nazpátek, ale ve skutečnosti ji bylo líto, že nemá toho nejkrásnějšího otroka, s kterým byla teď královna spokojená jenom díky ní.

Když přišla do lesa, přiletěl k ní orel. Byl to ten, kterého před tím zachránila. A ptal se jí, jak se jí dařilo ve službě. Dívka mu všechno popravdě pověděla.

Orel povídá: "Jelikož jsi mě zachránila, pomohu i já tobě. Ale nebude to snadné. Musíš se přestrojit za starou bábu. Vemeš tyhle tři lahvičky a půjdeš je prodávat do města. Když se tě někdo zeptá, nač ty lahvičky jsou, řekneš, že po nich každý muž velice zkrásní a bude stále při síle. Ty ale neprodávej lahvičku za míň než za tisíc dukátů."

Jak orel řekl, tak dívka udělala. Převlékla se za starou babku kořenářku a vypravila se do města na trh. Všichni se divili, že prodává jenom tři lahvičky s vodou. Když jim však řekla, že po nich každý muž velice zkrásní a bude stále při síle, mnohá žena právě po takovém lektvaru zatoužila. Když však řekla, že je prodá jen za tisíc dukátů, všechny zase odešly.

Nakonec se pověst o tom donesla i královně. Ta si pomyslela: Mám tři pěkné otroky, jaké by to asi bylo, kdyby byli ještě krásnější? A poslala svoji komornou, aby lahvičky koupila.

Dívka za ně dostala tři tisíce dukátů a šla zpátky do lesa, kde se setkala s orlem. Orel řekl: "Teď poslouchej. Ráno dá královna každému otrokovi napít z lahvičky. Po napití všichni tvrdě usnou. Ty si mně sedneš na záda a poletíme do zámku, tam vezmeme tvého otroka a doneseme ho k tobě domů."

Jak řekl, tak se stalo. Otroci se napili z lahvičky a hned poté tvrdě usnuli v zámecké zahradě. Královna si říkala: Jen, ať se prospí, poté budou ještě krásnější a při síle. Mezitím ale přilétl orel s dívkou na zádech, vzali ze zahrady nejkrásnějšího otroka a odnesli ho až k dívce domů.

Královna mezitím pochopila, že byla podvedena, a začala po celém království hledat svého nejkrásnějšího otroka. Vyslala posly a stráže a ty prohlédavali každý dům. Když přišli až k dívce do domu, oblékla svého otroka do nejošklivějších šatů a zamazala ho sazemi. Stráže ho proto nemohli poznat a zase odešli.

Když se otrok probudil, řekla mu dívka: "Tak a teď jsi můj a když mě nebudeš poslouchat, tak víš, co tě čeká." Otrok sliboval, že poslouchat bude. Byl nakonec rád, protože dívka se mu líbila více než královna. Potom žila i se svým otrokem šťastně. Přes den udělal práci, jakou chtěla, a v noci jí ve všem poslechl. A jestli neumřeli, tak žijí dodnes.

 

Pohádka o třech dracích

Byla jedna matka a ta měla patnáctiletou dceru. Jednou ji přistihla, jak na své posteli onanuje a řekla jí: "Tohle už nikdy nedělej, nebo tě unese drak."

Dívka si však z toho nic nedělala. Když měla chuť tak onanovala, jenom si dávala pozor, aby jí matka při tom neviděla. Jednou, když si to zrovna dělala, vlétl do okna drak a tak, jak byla, ji unesl na svůj hrad.

Tam jí sundal to, co měla ještě na sobě, a chtěl do ní zastrčit svůj úd. Když to však dívka viděla, velmi se polekala a prosila, aby to nedělal. Řekla mu, že je ještě malá a nepřipravená, aby jen trochu počkal, že za pár dní trochu vyroste a pak to s ním bude moci dělat.

Drak řekl: "Dobře, počkám dva dny, jestli vyrosteš, ale dnes si musim schladit žáhu jinak." Přivázal jí za ruce, vzal metlu a vysázel jí pětadvacet na zadek, až ho měla červený jako zapadající slunce. Dívka při tom trpěla, ale v duchu si říkala, že je to pořád lepší než nechat se šoustat drakem, protože jeho úd byl obrovský.

Za dva dny přišel drak znovu a chtěl do ní strčit svůj úd, ale dívka ho opět prosila, že je ještě pro to malá, aby chvilku počkal.

Drak řekl: "Dobře, počkám ještě dva dny. Dneska si ale musím zchladit žáhu jinak." Pak jí přivázal, vzal metlu a vysázel jí padesát na zadek, až ho měla červený jako zapadající slunce. Dívka to opět přetrpěla.

Za dva dny přišel drak znovu, ale dívka ho poznovu prosila, aby jí posečkal alespoň jeden, že pak už udělá všechno, jak to po ní chce.

Drak řekl: "Dobře, počkám ještě jeden den. Dneska si ale musím zchladit žáhu jinak." Potom ji zase přivázal, vzal metlu a vysázel jí sto na zadnici, až rudě svítila. Jenomže pak už to drak nevydržel a jak byla přivázaná, rovnou do ní svůj úd vrazil.

Dívka vykřikla bolestí, ale světe div se: Její pička se srovnala s velikostí drakova čůráku. Drak v ní jezdil dopředu, dozadu. A když ho pak vytáhl, aby se vystříkal, tak už si přála, aby nepřestával.

Od té doby žila dívka s drakem. On s ní dělal všechno, co chtěl, a jí to také nebylo proti mysli. Jenom si vymínila, že nebude brát jeho úd do pusy, a drak jí při tom nechal.

Jednou se drak vypravil na nějakou cestu a nechal dívku doma samotnou. Zanechal jí devět klíčů od devíti komnat a řekl jí, že do osmi komnat může vstoupit, ale tu devátou, ať za nic na světě neotvírá.

Když drak odletěl, začala se dívka procházet po domě a otevřela si osm komnat. Byly v nich různé poklady, stříbro, zlato a diamanty. Dívka si řekla: "To by mě zajímalo, co je v té deváté komnatě. Přece se nic nestane, když tam jenom na chvíli nahédnu." A odemkla i devátou komnatu.

V deváté komnatě byl železný sloup a k tomu sloupu byl přikován dvouhlavý drak. Když drak spatřil dívku, zaprosil: "Dej mi trochu vody, zmírám žízní."

Dívka se draka bála, ale nakonec se jí ho draka zželelo a přinesla mu džbán vody. Když se z něj napila první drakova hlava, praskl jeden řetěz, když se napila druhá drakova hlava, praskl druhý řetěz a drak byl volný. Drak popadl dívku a odnesl jí do svého hradu.

Tento drak měl dvě hlavy, dvě břicha a dva čůráky. Dívka mu musela sloužit a on každý večer do ní zastrčil nejprve jeden ze svých údů a dělal s ním, dokud se neobšťastnil. Potom totéž udělal i s druhým údem.

Po nějakém čase se drak vypravil na nějakou cestu. Dívce zanechal devět klíčů. Řekl jí, že se smí podívat do osmi komnat, ale tu devátou ať za nic na světě neotvírá.

Když odletěl, začala se dívka procházet po domě. Postupně otevřela osm komnat a našla v nich zlato, stříbro a diamanty. Byla však zvědavá, co je v té deváté komnatě. Nakonec si řekla: "Co se mi může stát, když tam jenom nahlédnu?" A komnatu otevřela.

V deváté komnatě byl železný sloup a k tomu sloupu byl přikován tříhlavý drak. Když drak spatřil dívku, hned zaprosil: "Dej mi trochu vody, nebo umřu žízní."

Dívka se draka bála, ale nakonec se jí ho zželelo a přinesla mu ve džbánu vodu. Když se z něj napila jedna drakova hlava, praskl jeden řetěz, když se z něj napila druhá drakova hlava, praskl druhý řetěz. Když se z něj napila třetí drakova hlava, praskl třetí řetěz a drak byl volný. Pak popadl dívku a odnesl jí na svůj hrad.

Tento drak měl nejen tři hlavy, ale i tři břicha a tři čůráky. Dívka mu musela sloužit a on do ní každý večer strčil postupně své tři údy a dělal s nimi, dokud se neobšťastnil.

První drak ovšem želel ztráty patnáctileté dívky a proto se jí vypravil hledat. Letěl, až doletěl na hrad dvouhlavého draka a hned na něj volal: "Vrať mi mou nevěstu, sic s tebou bude zle."

Dvouhlavý drak vyhlédl ven a povídá: "Toho se ani dost málo nebojím, vždyť mám dvě hlavy a ty jen jednu. Ale moje nevěsta už tady není. Unesl jí tříhlavý drak z deváté komnaty."

"V tom případě letím na něj a budu s ním zápasit."

Když to viděl dvouhlavý drak, přidal se k němu a letěl za ním, protože si taky přál získat dívku zpátky. Když oba přilétli k hradu tříhlavého draka, zavolal jednohlavý drak: "Vrať mi mou nevěstu, sic se tebou bude zle."

Dvouhlavý drak však zvolal: "Ne, vrať mi mou nevěstu, sic s tebou bude zle."

Tříhlavý drak vyhlédl ven a povídá: "Toho se ani dost málo nebojím, vždyť mám tři hlavy a vy jenom dvě a jednu."

Vylétl ven a draci spolu začali zápasit. Zdálo se však, že ani jeden nedokáže porazit druhé dva. Když se dlouhým zápolením unavili, povídá jeden z nich: "Nedá se nic dělat, jestli z nás nikdo nevyhraje, tak nevěstu roztrháme, aby jí nikdo z nás nedostal."

Druzí dva s tím souhlasili a tříhlavý drak přinesl dívku mezi ostatní dva. Tam jí oznámili, co jí čeká. Dívka je začala prosit, aby to nedělali, že je ještě mladá na to, aby zemřela, ale marně. Když už jí braly z ruce a za nohy, že jí roztrhnou, povídá dívka: "Počkejte ještě. Když vás nerozsoudil zápas, co kdybych vás rozsoudila já?"

Draci se jí zeptali, jak to myslí.

Dívka odpověděla: "Já si jednoho z vás vyberu. A ten, koho si vyberu, ten si mě vezme k sobě domů a s tím budu žít."

Draci s návrhem souhlasili. Dívka tedy povídá: "Vyberu si z vás toho, který mi přinese nejkrásnější náhrdelník."

Draci se rozletěli na tři strany a do druhého dne přinesli dívce tři náhrdelníky. Jeden byl celý z perel, druhý byl celý z rubínů a třetí byl diamantový. Jeden krásnější než druhý, až oči přecházely. Dívka nevěděla, jak se rozhodnout, až jim nakonec řekla: "Náhrdelníky jsou všechny stejně krásné. Vyberu si z vás toho, kdo mi přinese nejkrásnější šaty."

Draci se rozletěli na tři strany a do druhého dne přinesli dívce troje šaty. Jedny byly zlaté, druhé perleťové a třetí diamantové. Jedny krásnější než druhé, až oči přecházely. Dívka se opět nedokázala pro jedny rozhodnout a proto řekla: "Šaty jsou všechny stejně krásné. Vyberu si z vás toho, kdo mi postaví nejkrásnější zámek."

Draci se rozletěli na tři strany a do druhého dne každý postavil dívce jeden zámek. Jeden krásnější než druhý, až oči přecházely. Dívka opět nevěděla, jak se rozhodnout.

Až jeden z draků povídá: "Jestli ani teď nepovíš, tak tě roztrháme."

Druzí souhlasili: "Ano, roztrháme. Už toho máme dost."

A tak dívka povídá: "Dobře. Já mám jenom jednu kundičku. Ten, kdo má tři čůráky, ať si hledá nevěstu s třema kundama. Ten, kdo má dva čůráky, ať si hledá nevěstu s dvěma kundama. A já si vemu z vás toho, kdo má jen jeden úd."

Na to ji jednohlavý drak popadl a šťastně si ji odnesl na svůj hrad. Tam jí povídá: "Neposlechla jsi mě, když jsem ti přikázal, abys neotevírala devátou komnatu. Proto mi teď budeš muset mého vykouřit mého čůráka."

Dívka se toho zděsila a prosila, aby jí k tomu nenutil, ale drak byl neoblomný a tak se musela podvolit. Když mu ho však vykouřila, zjistila, že drak se proměnil v překrásného prince, že to byl až div. Překvapené dívce řekl: "Byl jsem zakletý a ty jsi mě vysvobodila, že sis mě vybrala v této podobě a udělala jsi to, co jsem po tobě chtěl."

Od té doby spolu žili šťastně až do smrti.

 

 

Děvka a mnich

Byla jedna hezká dívka, která byla velice chudá, a tak začala prodávat své tělo. Plnila mužům jejich přání a dostávala za to peníze a tak živila sebe a svou starou matičku.

Jednou si ji také zaplatil mnich. Dívka se tomu sice divila, že ji chce svatý muž, ale jelikož měl peníze, tak s ním šla.

Jakmile přišli k němu domů, poručil dívce, aby se svlékla. Ale místo toho, aby s ní začal dělat obvyklé věci, přivázal ji mezi dva trámy podpírající strop a začal ji po celém těle bičovat, až plakala a prosila o slitování. On jí ale řekl: "To je trest za tvůj hříšný život, nestoudná děvko. Kaj se a pros za odpuštění!"

Když se pak unavil, zavřel ji do připravené klece, nahou, jak byla, a odešel.

Potom přicházel vždy jednou za den, přivázal ji a zbičoval. Nakonec opět řekl: "To je trest za tvůj hříšný život, nestoudná děvko. Kaj se a pros za odpuštění!" Pak odešel a nikdy s ní nechtěl spát.

Trvalo to týden. V druhém týdnu si místo biče přinesl kopřivy a bičoval ji kopřivami. V třetím týdnu ji trápil horkým voskem a když plakala a prosila o slitování, tak říkal: "Pálí, ale ještě víc pálí ohně pekelné. Kaj se pros za odpuštění, nestoudná děvko!"

Po třech týdnech mu dívka řekla: "Ano, žila jsem hříšně, a vy jste mi ukázal správnou cestu. Ráda bych žila ctnostně, prosila za odpuštění a vám se chci odvděčit tím, že budu u vás celý rok sloužit a starat se o domácnost."

Mnich děkoval bohu za její obrácení. Pustil jí z klece, dovolil ji, aby se oblékla a nechal jí uklízet v domě a vařit.

Dívka se však nechtěla smířit se svou pohanou. Po nějaké době proto přimíchala mnichovi do vína bylinky na spaní. Když pak mnich tvdrdě usnul, odnesla ho do místnosti, kde ji před tím trýznil. Tam ho svlékla do naha přivázala na jednu dřevěnou lavici.

Když se mnich probudil, velmi se ulekl: "Cos to se mnou udělala, nestoudná děvko?"

"Včera ses moc opil, svlékl ses a vrhal ses na mě, proto jsem tě musela takhle přivázat."

"Doufám, že jsme spolu nespali."

"Ne, ale to se dá napravit. Vidíš, jak ti stojí tvůj čůrák. Zdá se, že máš velmi hříšné myšlenky."

Když mnich viděl, že je to pravda, začal se modlit, aby se mu jeho úd opět zcvrkl, ale nic to nepomáhalo. Dívka jej vzala do rukou a začala ho honit. A mnich prosil: "Nedělej to, prosím. Nikdy jsem s žádnou ženou nic neměl, jsem úplně čistý, nechci být pohaněn."
Dívka však na to nic nedbala a dělala to tak dlouho, až z mnicha vystříkla pořádná dávka semene. Ten se nad svou pohanou rozplakal. Ona však jeho čůrák omyla a jelikož mu přitom pořád stál, ještě si na něj sedla a vrtěla se na něm tak dlouho, až opět vystříkl.

Mnich jenom hořekoval, že byl takto zbaven svého panictví.

Potom dívka řekla: "Je vidět, že jsi velký hříšník a ve svých touhách nenasytný. Pokud bys neměl hříšné myšlenky, nikdy by se to nemohlo stát. Měla bych tě zbičovat, aby ses napravil, jako jsem se napravila i já."

Mnich jí hned začal prosit: "Ano, zbičuj mě, abych se mohl kát a zbavit hříchu!"

Dívka ho tedy přivázala, zbičovala a potom ho nahého zavřela do klece. Tak to opakovala celý týden. Na konci týdne řekla: "Podíváme se, jestli ses napravil." A osahala jeho úd, který stál jako svíčka. Pak ho začala honit, až z něj vystříklo semeno, jakkoliv se mnich zapřísahal, aby to nedělala. Byl však svázaný a nemohl nic dělat. Tentokrát se už na něj dívka neposadila, ale řeklam mu: "Já už nehřeším, ale tvoje tělo je velmi hříšné. Budu tě muset i nadále trestat."

Druhý týden ho bičovala kopřivami, třetí týden trestala jeho tělo horkým voskem, ale pokaždé se stejným výsledkem. Mnichovi stál jeho úd v pozoru jako svíce. Ona mu ho pokaždé na konci týdne vyhonila a napomenula ho pro jeho hříšnost.

Když se to stalo potřetí, zaúpěl mnich: "Ach, běda mě hříšnému. Nevěděl jsem, jaký jsem velký hříšník. Nemohu se zbavit myšlenek na to, jak jsi na mně seděla. Klidně bych se za to nechal další týden bičovat, ale ty to určitě nedělej, neboť by jsi přidala k mých hříchům ještě další."

Dívka řekla: "Vidíš, mě dohnala k hříchu nouze, ale tebe dohnal tvůj chtíč. Jsi proto větší hříšník než já. Ani mé tresty tě nenapravily. Už opravdu nevím, co mám s tebou dělat."

Mnich řekl: "Ani já nevím, co mám dělat. Asi budu muset v kajícném rouchu putovat až do Jeruzaléma."

Dívka odpověděla: "Je tu ještě jedna možnost. Kdyby sis mě vzal za ženu, pak by ti bůh spíš odpustil a ty by ses své hříšnosti snáze zbavil."

Mnich se zdráhal, neboť složil slib.

Dívka mu na to řekla: "Dělej, jak chceš. Bůh tě může slibu zprostit. Nevím ale, co by řekl, kdybys zůstal mnichem a dále ve své mysli hřešil tak jako dosud."

Jelikož byl mnich velmi zbožný a bál se muk pekelných, nakonec usoudil, že je nejjistější vstoupit do svazku manželského, aby ho nutkání hřešit přešlo. Ze svého slibu se snadno vyplatil, protože byl z velmi bohaté rodiny. Církvi daroval peníze, aby za ně postavili nový kostel.

Potom si vzal za ženu děvku, kterou zachránil před dalším pácháním hříchu. A stal se z něho překvapivě dobrý manžel a z dívky dobrá žena.