Poezie
V mé mučírně
V mé mučírně stále hoří svíce
a v mrazničce se chladí led,
čekám na tebe nevěrnice,
jež ranila si moje srdce
dýkou dvojakou,
jež z jedné strany medem byla
zas z druhé strany ostřím ryla,
láskou i odmítáním.
Jak trápila jsi moje srdce,
tak trápit chci tvé bílé tělo.
Dřevěná koza tady stojí,
na jejím hřbetě ostrý břit,
toť místo tvého posezení.
Na ni tě nahou posadím,
hřbet vryje se ti mezi nohy,
bolavě mezi stydké pysky
by ztrestal zrádnost tvého ženství.
Svážu ti ruce za šíjí,
nedbaje přitom tvého vzdoru,
tvá ňadra trčí do prostoru,
tak holá a tak bezbranná.
Ta bílá ňadra pihovatá,
jež sváděla mě k laskání,
teď vybídnou mě k mrskání,
důtkami budu přes ně bíti,
bych pomstu svoji ukojil.
Budeš-li sebou při tom mrskat
a na koze snad rajtovati,
bude se do tě zarývati
a mučit tak tvůj zrádný klín.
Nebudu křiku ni slz dbáti,
jak nedbala jsi ty muk mých,
tvůj křik a pláč, můj krutý smích,
je rajskou hudbou mojí pomsty.
Po pomstě lační moje srdce,
jen pomsta srdce utiší,
srdce, jež dlouho bolavělo
a marně hledalo svůj klid,
chce, aby bolest zakusila,
i ta, která ji způsobila.
Má mučírna je připravena
a hraje pro mě všechen čas,
jednou v ta místa vstoupí žena,
pro niž tu stále hoří svíce.
(z básnické sbírky Č. Olvěje Když už prsa rostou ženě)
Poupátko
Zajedu prsty za gumičku
tvých bílých kalhotek z krajkoví,
chci bloudit rukou v tvém chloupkoví,
hledaje růžové poupátko,
poupátko jemnější hedvábí
vykvetlo v malé úžlabince,
ve stínu čekalo svého prince,
kterého cesta sem přivábí.
(z básnické sbírky Č. Olvěje Když už prsa rostou ženě)
Přísaha otrokyně
Můj pane, poklekám před vámi nyní,
jsem vaší oddanou otrokyní,
s pokorou před vámi vyznávám,
že moje ústa patří jen vám,
má prsa, bradavky patří jen vám,
má píča celičká patří jen vám.
Vy jste mě znamenal otrockou značkou,
vím, že jsem pouhou vaší hračkou,
jsem tu jen pro vaši rozkoš jemnou,
proto, co chcete, si dělejte se mnou.
(z básnické sbírky Č. Olvěje Když už prsa rostou ženě)
Odevzdání
Já žádám tvoje odevzdání,
chci, abys můj byl, já tvá paní,
ruce ti spoutám k zapomnění,
chci vidět, jak se tvá tvář změní.
Snad zřím tvé oči překvapené,
pak mi své tělo odevzdáš.
Bičík vzduch prořízne a švihne,
dopadne svistem na tvé varle.
Ucítím chvění tvého těla,
tvou bolest, kterou jsem já takhle chtěla,
budu se tvému chvění smát.
Já vnímat chci tvé napětí,
až bičíkem ti budu hladit penis,
jenž neskryje tvé vzrušení.
Chtě nechtě se mi odevzdáš.
Já budu paní tvojí touhy,
náš večer bude velmi dlouhý,
tvé tělo hračkou v rukou mých.
Mám ráda vzdech tvůj pod ranou,
jak ptáče, nad nímž sklapla past,
já to vím, že si dneska večer,
od tebe vezmu všechnu slast.
(z básnické sbírky Č. Olvěje Když už prsa rostou ženě)
Svíčka
Hořící svíčka, tančící plamen,
dopadá vosk na můj penis,
jak žhavé včelí bodnutí,
chvěju se tělem, zmítám v poutech.
Z tvé ruky horké kapky kanou
na penis, jenž se vzpíná, tvrdne
pod knutou ruky neúprosné,
jež na pohled je přec tak něžná.
Tvrdý jak kámen míří vzhůru,
od varlat po žalud jeden monolit.
Má celá bytost je jen v jednom místě,
kde se vosk v kapkách s kůží pojí.
Kdy skončí mučení mého těla?
Ach, moci se tak dotknout hebkých míst,
má krutá paní mého mužství.
(z básnické sbírky Č. Olvěje Když už prsa rostou ženě)