Články
Víc než jen Padesát odstínů šedi
Téma sexu spojeného dominancí a submisivitou připomněl nedávno film Padesát odstínů šedi. Téma samotné je však poněkud složitější než, jak to lze v romantickém příběhu dvou milenců ukázat.
Proč někteří lidé touží po sexu spojeném s přinucením, podřízením a bolestí? Proč někteří lidé mají sklony k sadismu, k masochismu, nebo k obojímu? Existující vysvětlení vždy v něčem pokulhávají. Bezpochyby důležitým momentem je však okolnost, že člověk, který promítá svá sexuální přání do fantazií spojených s podřízeností se vzdává zodpovědnosti za své sexuální uspokojení. Ve své fantazii je žádoucím sexuálním objektem, je na něm uplatněn sexuální akt. Stává se tak účastníkem sexu, aniž by se provinil hříšným přáním sex mít, přesto je však jeho potřeba naplněna. Navíc z naplněné fantazie je zřejmé, že se líbí, že druzí touží po sexu s ním.
Člověk, který vystupuje v roli dominantního pána či paní, naopak hledá ve fantazii svět, kde je mu dovoleno vše. I on se cítí vězněn společenským tlakem, podle nějž je sex cosi hříšného. Řeší to však tím, že si představuje porušení tohoto tabu. Jelikož ve světě, kde je sex považován za hříšný, lze očekávat konvenční odmítnutí ze strany vytoužené bytosti, představuje si v duchu, jak se této krásné bytosti zmocňuje násilím. Tato fantazie tak určitým způsobem překonává i obavy z odmítnutí.
Zdá se tedy, že to, čemu se říká bdsm, možná souvisí i s tabuizací sexu a také se více projevuje u lidí, jimž činí potíže vyjádřit své sexuální potřeby. Obojí je propojeno, neboť tabuizace sexu komplikuje lidem možnost své touhy vyjádřit. Možná někdo namítne, že tabuizace sexu je záležitostí minulosti, to je však pouze zdánlivé. Civilizace naopak od nás vyžaduje stále větší sebekontrolu na vlastními pudy. Mění se pouze vnější kulisy a racionalizace této sebekontroly, někdy z náboženských důvodů, někdy ze zdravotních, někdy z politických.
To nemá být odsudek společnosti ani lidí, které bdsm přitahuje. Naopak, pokud dva dospělí lidé najdou formou hry, v níž realizují svou sexuální fantazii, způsob, jak dojít naplnění svojí touhy. Pokud si dokáží ve společném souznění poskytnout vzájemný dar těla, pak to lze považovat za něco krásného. Bdsm je způsob, jak naše divoké pudy realizovat formou hry, formou, která nikomu neubližuje, ale naopak poskytuje.
Dlouho nebyla v obecném povědomí přijímána myšlenka, že někteří lidé mají erotické fantazie o tom, že jsou obětí sexuálního násilí. Soudilo se, že jsou muži, kteří touží zmocnit se žen násilím jako predátoři, bylo to však považováno za nenormální a nemorální. Na tento typ erotických libůstek upozornil ve svém literárním díle markýz de Sade, podle něhož je pojmenován sadismus. Určitou přijatelnost v dějinách literatury mu zajistilo to, že své pornografické knihy spojil s dobovými filozofickými otázkami. (Lidé tehdy byli znepokojováni myšlenkou, že pokud není Bůh, pak je vše dovoleno.)
Na téma masochismu upozornil o sto let později Leopold von Sacher-Masoch v románu Venuše v kožichu. Díky tomuto románu byla obecným povědomím akceptována existence masochismu. Zvrhlé sexuální fantazie byly však stále ještě považovány za výhradní doménu mužů. Teprve ve 20. století byl tento mýtus definitivně vyvrácen, mj. díky knize Příběh O, kterou napsala francouzská spisovatelka Pauline Réage.
Lze tedy říci, že existují muži, kteří sní o sexuální nadvládě i podřízení a totéž platí i pro ženy. Mezi přístupem mužů a žen je však rozdíl. Dominantní žena se chová jinak než dominantní muž a naopak. To je však téma, ke kterému chci později věnovat samostatný článek.
(vloženo 12. 8. 2020)